Končící prezident Miloš Zeman: Mistr politických šachů, po kterém zůstane příliš mnoho afér

Afér je s politickým působením končícího prezidenta Miloše Zemana spojeno mnoho. Byl mistrný hráč vnitropolitických šachů. Zemanovi političtí souputníci, stejně jako političtí pozorovatelé a voliči byli buď jeho skalní fanoušci, anebo ho opravdu nemuseli. Lhostejným nechával málokoho. Provokoval, přeháněl i lhal. Hanebný byl jeho výklad Ústavy i odmítání ústavních zvyklostí. Ty nazýval idiocií. Nikdy ale – přes svoje zahraničně-politické čínské a ruské eskapády – nezpochybnil členství Česka v NATO, shrnuje dneškem končící Zemanovo působení v politice komentátorka newstream.cz Jana Havligerová.

Třiadvacet let strávených v politice shrnul Miloš Zeman v loňské, vánoční promluvě. „Pokládám za svoji samozřejmou povinnost, abych vám složil účty. Možná, že to bude trochu delší, prosím, abyste mi to prominuli, koneckonců, je to naposledy“, řekl na úvod. Sáhodlouhý výčet to nebyl. Možná proto, že se omezil výhradně na to, co osobně považuje za úspěch. Vzestup sociální demokracie, vznik krajské samosprávy, profesionalizaci armády, privatizaci bank…

Zeman si od Čechů vysloužil „stoličku“. Jako morální autorita téměř propadl

Leaders

Prezident Miloš Zeman si při hodnocení jako ve škole vysloužil od Čechů za své desetileté působení v roli hlavy státu čtyřku. Vyplývá to z průzkumu agentury NMS Market Research.

ČTK

Přečíst článek

Výčet toho, co zamlčel, například lví podíl na zničení sociální demokracie, by byl mnohem delší. Stručně řečeno, postupem času začal být čím dál zřetelnější rozdíl mezitím, co Zeman slovně prezentoval a tím, co v praxi dělal. Kvůli snaze uspět u voličů opouštěl politické ideály a nahrazoval je populismem. Stal se z něho především technolog moci. Jeho síla vždy byla ve stranických a vnitropolitických intrikách. Ale zpět proti proudu času, ke zrodu Zemanovy slávy, k roku 1989.

Cesta k politice začala článkem v Technickém magazínu

Byl to neklidný rok, definitivní konec totality tehdy nepředvídal nikdo. V lednu přišlo protirežimní vzepětí při Palachově týdnu, pražských demonstracích, které žádaly svobodu a demokracii. Na konci června vešla ve známost petice Několik vět, iniciovaná disidenty seskupenými kolem Charty 77. A tehdejší šéf komunistů Miloš Jakeš pronesl ostudně komický projev v Červeném Hrádku…

V srpnu pak vyšel v časopise Technický magazín článek s nezáživným titulkem Prognostika a přestavba. Jeho obsah ale na tehdejší poměry byla bomba. Inženýr Miloš Zeman v něm tvrdě napadl ekonomickou a politickou neschopnost režimu. V podstatě dokládal, že hospodářský komunistický systém zkrachoval a poměrně otevřeně vybízel ke změně poměrů.

Dopis čtenáře: Miloš Zeman nestál proti komunistickému režimu. Byl jeho součástí

Názory

Na nejnovější komentář Jany Havligerové hodnotící politickou éru Miloše Zemana reagoval čtenář Newstreamu Petr Skalský. Mystifikací kolem Zemana je podle něj mnoho. Třeba, že je intelektuál. „Nikdy jím nebyl a ani nemohl být. Byl vždy součástí systému a jeho motorem byla jen touha po moci,“ píše Skalský.

Dopis čtenáře

Přečíst článek

Stať vzbudila senzaci. Technický magazín chtěl snad každý, Zemanův text citovaly Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Dohra byla nekompromisní, autora potřetí vyhodili z práce. Jak Zeman tvrdí, stalo se přesně to, co tušil. Co tušit nemohl – otevřel si dveře do budoucí vysoké politiky. O pár měsíců později se dostal mezi politickou špičku Občanského fóra. Potom už je jeho politická dráha dostatečně známá. Předseda ČSSD, předseda Poslanecké sněmovny, premiér.

Bez skandálu ani ránu

Zemanovu premiérskou etapu v letech 1998 až 2002 provázela řada velmi sporných kroků. Neprůhledné rozhodování a zakázky bez výběrových řízení. Jeho ministr financí Ivo Svoboda skončil v kriminále.

V roce 2002, vyjednal premiér Miloš Zeman s ruským prezidentem Vladimirem Putinem vypořádání dluhu, který Rusko mělo vůči Česku ještě z časů komunismu. Nominální hodnota české pohledávky činila kolem 100 miliard korun. Její vypořádání svěřil kabinet bez výběrového řízení firmě Falkon Capital. Ta měla vládě za dluh zaplatit dvacet miliard korun. Po čase se ukázalo, že Rusko na obchod dalo z rozpočtu zhruba 50 miliard korun. Třicetimiliardový rozdíl vláda nikdy nevysvětlila a není jasné, kde peníze skončily.

Více o působení Miloše Zemana v české politice čtěte zde:

Památný je i případ výstavby dálnice D47. Těsně před volbami v roce 2002 kontrakt za 125 miliard korun dostalo – opět bez výběrového řízení – izraelské konsorcium Housing and Construction. Zakázku zrušila Špidlova vláda. A Zemanův kabinet byl kritizován i za pokus o neprůhlednou privatizaci Unipetrolu Andreji Babišovi.

Protikorupční expert David Ondráčka: Pane prezidente, vyvětrejte Hrad

Názory

Havlovi zpíval v devadesátkách nadčasově Nohavica. Pane prezidente, ústavní činiteli, píšu vám, že moje děti na mě zapomněly. Chci jen kousek štěstí, proto jsme přece zvonili klíčema na náměstí. Vy mě pochopíte, vy se poradíte, vy mě zachráníte...

David Ondráčka

Přečíst článek

Na jaře 2003 přišel tvrdý pád. Zeman nebyl v nepřímé volbě zvolen prezidentem republiky. Pražský hrad opustil zadním vchodem a usadil se na Vysočině. Traduje se, že Zeman za největší křivdu považoval fakt, že bezprostředně po listopadu nebyl vyzván k účasti v některé z postkomunistických vlád. Tak vytvořil silnou nekomunistickou levicovou opozici. Zeman nesnáší prohry a křivdy, a to ani ty domnělé. Nezapomíná a neodpouští. Satisfakci si umí užít naplno, nesčetněkrát to prokázal ve funkci hlavy státu.

„Jezevec z Vysočiny“ se vrací

Zemanovi příznivci, v čele s jeho bývalým šéfporadcem (z premiérského období) Miroslavem Šloufem se systematicky snažili vrátit „jezevce z Vysočiny“ do politického života. Tak se zrodilo nejprve sdružení Přátelé Miloše Zemana, posléze na podzim 2009 Strana práv občanů – Zemanovci. Ta ho v roce 2012 nominovala mezi uchazeče o přímou volbu prezidenta, v předvolebních průzkumech se Zeman záhy dostal do čela pelotonu kandidátů.

V prvním kole historicky první přímé volby prezidenta ČR zvítězil se ziskem 24,21 procenta hlasů. Díky voličům z menších měst a venkova, pro něj ve finále hlasovalo 1 245 848 lidí. Tehdy padl i Zemanův nejfalešnější slib: „Chci být prezidentem dolních deseti milionů“.

Slíbil také, že bude rozvíjet ekonomickou diplomacii. Dveře otevřel do Ruska a do Číny. Ani významných obchodních dohod, ani miliardových investic z Číny jsme se nedočkali. Zeman se ovšem ve fotoalbu může kochat prkennými momentkami s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Ano, a některým českým firmám v tamním autoritativním režimu umetl cestu k podnikání.

Lukáš Kovanda: Plány končícího „přítele Pekingu“ Zemana vyvážit obchod Česka s Čínou padly. Schodek je rekordní

Názory

Za vlády prezidenta Miloše Zemana, jemuž právě dnes končí jeho druhý pětiletý mandát, se schodek obchodu Česka s Čínou více než zdvojnásobil. V uplynulých deseti letech se tak nepodařilo ani zčásti dostat obchodní vztahy obou zemí do vyváženější polohy. Právě naopak. V posledních letech schodek narůstá dramatickým tempem a loni vykázala svoji historicky suverénně nejvyšší úroveň.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek

Cesta po hedvábné stezce skončila fiaskem. Zemanovo okouzlení ruským protějškem mělo mnohem dramatičtější rozměr. Jsme v roce 2018, Zeman obhájil prezidentský mandát. Ve vítězné řeči – volněji interpretováno zaznělo: „Teď už mě nikdo neporazí.“ A podle toho se i choval. Stačí připomenout aféru Vrbětice z dubna 2021 a zostouzení české kontrarozvědky, Bezpečnostní informační služby a jejího šéfa.

Rozchod s Putinem

Konflikty na Ukrajině dlouho bagatelizoval, obrat přišel v únoru 2022. Odsoudil ruskou invazi na Ukrajinu, v prosincovém rozhovoru pro Radiožurnál Zeman dokonce připustil, že svůj dřívější vztah k Putinovi vidí jako omyl. S tím, že se nechce „klukovsky vymlouvat“, ale že se v Putinovi mýlili i jiní.

Zemanovo vědomí o nemožnosti další velké porážky ve velkém ovlivnilo vnitropolitickou situaci. Jeho ústavní naschvály a nové konflikty vyvolávané tandemem Zeman-Babiš rozštěpily společnost, společné tažení prezidenta a premiéra mimo jiné prakticky vymazalo z politické mapy sociální demokracii.

Milionáři z Hradu. Kancléř Mynář si za deset let vydělal 17 milionů

Politika

Vedoucí Kanceláře prezidenta republiky (KPR) Vratislav Mynář si za deset let ve funkci vydělal na platu a odměnách téměř 17,4 milionu korun po zdanění. Tajemník hlavy státu Jaroslav Hlinovský získal v čele sekretariátu prezidenta 8,3 milionu Kč čistého a prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček si jako šéf tiskového odboru přišel na necelých sedm milionů. Údaje získal od prezidentské kanceláře deník MF Dnes.

ČTK

Přečíst článek

Mám rád Srbsko i srbský lid, ale ne Kosovo, řekl Zeman ještě na letišti prezidentovi Aleksandru Vučičovi, když roce 2021 navštívil Prahu. Svému protějšku se omluvil za bombardování tehdejší Jugoslávie v roce 1999: „Chtěl bych srbský národ jako osoba poprosit za odpuštění. Celou dobu mě to trápilo.“ Jeho vláda sice v roce 1999 po dva týdny starém vstupu země do NATO útok schválila, ale sám Zeman coby premiér se ani tehdy netajil výhradami – souhlasil s podmínkou, že se útok povede výhradně na vojenské cíle.

NATO tehdy docela dlouho čekalo na souhlas české vlády, ta rozhodla až na poslední chvíli. Prý mělo dostat přednost diplomatické jednání. Jenže to už v té době proběhlo a Srbové je bojkotovali. Při letošní cestě českého prezidenta čekaly v Srbsku samé lichotky. Vučič ho označil za „jednoho z posledních velkých státníků“ a zdůraznil, že nezná žádného jiného prezidenta, který by byl v zemi tak populární jako česká hlava státu. Zeman se pochlubil, že až umře, bude po něm v Bělehradě pojmenována ulice.

Konec polistopadové generace politiků

Spolu s Václavem Havlem a Václavem Klausem vytvářel Miloš Zeman obraz české politiky v 90. letech minulého a počátkem tohoto století.

Spolu s ním 8. března 2023 končí v české stranické politice výměna první polistopadové generace politiků. Zemanovým nástupcem se stal v lednové třetí přímé volbě prezidenta ČR armádní generál ve výslužbě a bývalý vysoký představitel NATO Petr Pavel.

Analýza Jany Havligerové: Jaká očekávání (ne)může naplnit nový prezident Petr Pavel

Názory

Nově zvolený prezident bude skládat slib 9. března na Hradě, Petr Pavel má několik týdnů na to, aby sestavil program svých prvních, a dalších kroků ve funkci hlavy státu. Tak se podívejme na to, co český prezident může a zmůže.

Jana Havligerová

Přečíst článek