Zajímá nás
Pavel Štěpánek: Na běžném účtu úrok nula, spořicí o moc víc nenabízí
Proč jsou běžné i spořicí účty nabízené bankami v Česku úročeny pod inflací? A bude někdy z pohledu střadatele lépe?
V návaznosti na dvojí razantní zvýšení řídicích úrokových sazeb centrální bankou v posledních několika týdnech vyvstala otázka, jak na to svou úrokovou politikou zareagují komerční banky. A to jak na straně úvěrové, tak depozitní. Nelze přehlédnout, že úprava sazeb třeba v případě hypoték na sebe nedala dlouho čekat. Avšak například u spořicích účtů nebo termínovaných vkladů banky s reakcí spíše otálejí.
Pokud už některé úpravu sazeb na spořicích účtech avizují, nechává to drobného střadatele nejspíše poněkud perplex. Ten totiž žije spíše každodenní přítomností než úvahami, kolik bude dělat za rok index meziroční inflace.
Dnes a denně totiž slyší na jedné straně zprávy o tom, že inflace se blíží k šesti procentům a půjde v příštích měsících ještě o něco výše, a na straně druhé je mu slibováno roční úročení jeho úspor poblíž dvou procent. Profesionální marketéři, draze placení příslušnými bankami, jistě uvážili vhodnost promování takových nabídek v čase pádící inflace i to, zda podobnými sliby klienty přitáhnou, nebo odpudí.
Kam vložit peníze, aby neztrácely hodnotu, když se inflace blíží šesti procentům? A podle ekonomů půjde až k sedmi procentům, možná i výše. Tuto otázku řeší řada lidí, kteří mají úspory. Realitní fondy to dokážou. Ale pozor, ne všechny. Vždy je třeba vybírat.
Jak vyzrát na inflaci? Realitní fondy to umějí. Ale ne všechny
Money
Dočkají se někdy střadatelé toho, že z hodnoty peněz na jejich spořicích účtech nebude ukusovat inflace?
Odpověď se odvíjí od přebytku likvidity v systému. Zjednodušeně řečeno, depozit leží na klientských účtech bank zkrátka příliš mnoho. V souhrnu za celý systém více, než banky potřebují k pokrytí svých úvěrových i dalších operací. Proti nemalé části depozit tak leží menší objem bankovních úvěrů generujících příjem, který by se dal použít na pokrytí depozitních úroků.
Proč tomu tak je, to je jiný příběh, pro zjednodušení jen odkažme na jeden faktor, kterým je tradiční střadatelský reflex českého člověka – raději si našetřit než si půjčit. Mimochodem, i v tomto směru se docela měníme a blížíme se vyspělému světu.
Tento nesoulad mezi zdroji a úvěry je jedním z významných faktorů stability našeho bankovního systému. Toho si velmi považujeme – banky si většinou nemusí takzvaně chodit pro peníze na trh, nejsou tedy vystaveny riziku jeho kolísavého sentimentu. Je to něco, co našemu bankovnímu systému také pomáhá úspěšně překlenout těžké časy – dokladem budiž, že posledními dvěma krizemi naše banky prošly bez potřeby mimořádné pomoci na udržení jejich stability a důvěryhodnosti.
Inflace v české ekonomice nebezpečně roste a v příštím roce by mohla dosáhnout až sedmi procent. Kdo má peníze na spořicích účtech, tomu se kupní síla peněz podstatně sníží. Akcie se slušným dividendovým výnosem nabízejí možnost, jak inflaci nejen výrazně utlumit, v některých případech jí ale také výrazně překonat.
Akcie na pražské burze slušně vynáší. Co přinese budoucnost?
Money
A svou úvěrovou aktivitou pomáhají ekonomiku v čase krize stabilizovat a nasměrovat ji k opětovnému růstu. Zejména po roce 2008 to bylo velmi zřetelně vidět a oddělovalo nás to od situace ve většině evropských zemí.
Samozřejmě také platí, že vlastní zdroje, nebo přesněji v tomto případě v uvozovkách „vlastní“ – protože se pořád jedná o peníze klientů – jsou jako zdroj pro banky levnější než zdroje vypůjčené. To je samozřejmě milý vklad do hospodářského výsledku v porovnání se systémy, kde si banky více než u nás chodí pro peníze na trh.
>>>>>Vše o inflaci čtěte zde<<<<<
Přebytek likvidity je tedy svým způsobem požehnáním, za které musíme být vděční. Na druhou stranu je to ale také výzva. Tak třeba z velkého objemu depozit musejí banky platit odvody do různých stabilizačních fondů, jako je pojištění depozit, fond pro řešení krize, a na tyto odvody musí vydělat. I měnová politika, postavená po řadu let na extrémně nízkých řídicích úrokových sazbách – prakticky nulových – byla faktorem, který se podílel na stlačení úrokové marže bank na minimum.
Takovým faktorem bylo ovšem samozřejmě i velmi konkurenční prostředí na trhu úvěrů, díky němuž mimochodem ani v čase pandemie nedošlo k potlačení úvěrové emise. Ale celkově to vedlo k tomu, že úrokové sazby na klientských běžných i spořicích účtech byly v posledních letech buď nulové, nebo se k nule limitně blížily.
Na jedné straně peněženky drtí inflace. Na té druhé fenomén kryptoměn s bitcoinem v čele způsobil, že hodně lidí pohádkově zbohatlo. A ještě zbohatne, protože velké investiční peníze světa začnou mířit do budování virtuálních světů, jak vyplývá z analýzy newstream.cz.
Jak zbohatnout? Přesunem skutečných peněz do virtuálního světa a zpět
Money
A co bude dál? Likvidní situace nebude banky v dohlédnutelné době tlačit do závodů o klientská depozita. Sazby na spořicích účtech se možná dále pohnou o trošinku výš – první náznaky se už objevily – ale inflaci nedoženou.
Porostou i výnosy bank z úložek přebytku likvidity u ČNB. Ano, celkově budou finanční výsledky hospodaření bank v letošním roce významně lepší, než byly loni. Vlastně nebyly špatné, přestože banky nesly nepřehlédnutelnou část břemene dopadů krize v ekonomice. A to by nás mělo těšit. Tvrzení, že svými kroky ČNB ekonomice nepomáhá a jenom přihrává bankám výdělek, nestojí ani za komentář.
Zvýšení sazeb ze strany České národní banky (ČNB) o 125 bazických bodů překvapilo celý trh, který očekával, že ČNB přikročí ke zvýšení maximálně o 75 bazických bodů. Nejodvážnější odhady hovořili o 100 bazických bodech. Národní banka se obává rostoucí inflace, která už nyní výrazně přesahuje dvouprocentní inflační cíl.
Úroky na spořicích účtech rostou, inflaci ale zdaleka nestačí
Money
Klienti bank, kteří rádi drží své úspory na běžných nebo na spořicích účtech, tedy musí počítat s tím, že za dnešní uspořenou stokorunu si zítra koupí o dost méně. Není to proto, že by banky byly zločinné, ale proto, že tu je – a ještě chvíli s námi bude – inflace, na kterou jsme v posledních letech nebyli zvyklí.
Ti střádalové, kteří se už nechtějí smiřovat s tím, že kupní sílu jejich úspor na účtě v bance snižuje inflace, by se měli poohlédnout po jiných možnostech, jak své prostředky uložit. Třeba je investovat prostřednictvím seriózních licencovaných subjektů na kapitálovém trhu.
Autor je hlavním ekonomem společnosti Fondee
