Zajímá nás
Kristýna Faltýnková: Advokátova podzimní deprese ze zjišťování vůle stran soudy
Nejvyšší soud a Ústavní soud nám stále důrazněji opakují, že jakékoli ujednání stran smlouvy podléhá výkladu a základem je zjistit skutečnou vůli stran, tedy to, na čem se dohodnout chtěly, aniž bychom se nechali svazovat tím, co do smlouvy napsaly. Nejde o nijak novou myšlenku, před novým občanským zákoníkem ji prosazoval již Ústavní soud, Nejvyšší soud však spíše vycházel z toho, že nemůžeme jít do rozporu s textem smlouvy a že podstatné je to, jak tomu textu rozumí třetí strana. Nový občanský zákoník proto dal důraz na to, že pro výklad je podstatná vůle právě těch, kdo smlouvu uzavírali. To dává smysl.
Když se podíváme na rozhodnutí, ve kterých je tato myšlenka aplikována, patrně bychom s jejich závěry v konkrétním případě souhlasili. V jednom z posledních rozhodnutí k tomuto tématu Ústavní soud „zachránil“ důvěřivce, kteří si chtěli koupit nemovitost a v souvislosti s tím si od společnosti provázané s developerem půjčili peníze a věřili tomu, že za tu překlenovací zápůjčku na dobu, než dostanou úvěr, nebudou nic platit. Věřitel po nich sice nechtěl úplatu ve smyslu úroků, avšak chtěl ve smlouvě sjednanou smluvní pokutu za pozdní vrácení a přitom od počátku věděl, že půjčku vrátit patrně nestihnou.
Tak proč začínám být při čtení těchto rozhodnutí zádumčivá?
Protože já ty smlouvy píši. A občas chodím i k soudu ve sporech z těch smluv. Nyní se proto vlastně musím smířit s tím, že ať do smlouvy napíši cokoli, bude to, pokud přijde spor, podléhat výkladu soudu. Naprosto rozumím tomu, že soudy se setkávají s různými smlouvami, my také, protože k advokátovi se chodí často jako k doktorovi, až je problém, a ne na prevenci.
Není synonymum jako synonymum
Smluvní strany si na internetu najdou čtyři různé vzory, které se tak nějak podobají tomu, co by za smlouvu chtěly uzavřít (nebo si to aspoň myslí) a z těch vzorů si vyberou ta ustanovení, která se jim líbí. A poslepují je dohromady, kdy každý si prosadí ta, která si myslí, že jsou pro něj výhodná. Ve škole jim v rámci slohu kladli na srdce, aby se neopakovali a používali synonyma. Tudíž výsledek, kdy v jednom odstavci je smluvní pokuta, v druhém kompenzace, ve třetím náhrada škody a ve čtvrtém úplata se jim zdá blízký dokonalosti. A vznikne smlouva nepřehledná, vnitřně rozporná, ze které zjistit, co si její spoluautoři dohodli, je prakticky nemožné. Potom je výklad zcela namístě, protože to jinak ani soudit nejde, držíme-li se zásady, že na právní jednání se má hledět spíše jako na platná než neplatná.
Pro tradiční právní firmu PRK Partners není princip ESG trend, ale realita na trhu, která se projevuje také v právním poradenství. Právníci jedné z největší kanceláří na českém trhu oceňují nejen to, že tato oblast otevírá nové právní aspekty, ale také umožňuje spojení a s velmi zajímavou komunitou těch, kteří se na udržitelnost zaměřují. „Když děláte právo proto, abyste se dozvěděli, jak funguje naše společnost, ESG je k tomu fantastická příležitost,“ uvádějí Marek Procházka, zakládající partner kanceláře, a koncipient PRK Partners Jaroslav Seborský.
Právníci z PRK: Udržitelnost je příležitost i u nás, nejen na Západě
Leaders
Ale advokáti takto smlouvy nepíší. Snažíme se, aby smlouva byla přehledná, jednotlivé pojmy používané konzistentně, většinou si je i vydefinujeme, aby bylo jasné, co jimi myslíme. S advokátem protistrany se dohadujeme div, že ne o každém slově, oba si u klientů ověřujeme, na čem se obchodně dohodli a jestli ve smlouvě je tedy napsáno opravdu to, co chtějí.
Advokáti píší „blbuvzdroné” smlouvy...
Byť se to o nás traduje, tak se nesnažíme smluvní pokuty či jiné sankce pro druhou stranu ve smlouvě schovávat, protože tam už by pro nás vznikalo riziko, že takovou pod neurčitými pojmy ukrytou sankci, by soud našemu klientovi nepřiznal. Navíc když má advokáta jedna strana, má ho zpravidla i ta druhá, a kolega by nás tedy nejspíš stejně rychle odhalil.
Smlouvy jsou většinou výsledkem vyjednávání, před jejich uzavřením tak vznikne několik verzí, proběhnou emaily s různými nabídkami. Snadno tak může nastat situace, že klienti po nějaký čas jednali o určitých podmínkách, například delší doba nájmu za podmínky nižšího nájemného, ale nakonec se dohodli na něčem jiném, třeba na kombinaci delší doba nájmu, standardní nájemné, úprava prostor dle přání nájemce a vyšší složená jistota. A o první variantě existuje dlouhá emailová komunikace a druhá verze se dohodla rychle na osobní schůzce, přítomný advokát ji promítl do smlouvy, advokát protistrany už k tomu neměl žádné připomínky a smlouva se takto podepsala. Ve smlouvě může být i doložka, že se k předchozím jednáním a dohodám nepřihlíží. Ve smlouvě je totiž právě ten konečný výsledek, na kterém se shodli, bez ohledu na před tím diskutované varianty.
Svoji kancelář založil Jaroslav Havel před dvaceti lety, vybudoval z ní největší právní firmu ve střední Evropě. Zastupuje největší klienty v Česku a na Slovensku, velké korporace, miliardáře, veřejný sektor. Podílí se na tvorbě legislativy. Jak sám říká, baví ho složité koncepty, které umí řešit. Jak se staví kancelář s cílem být nejúspěšnější?
Advokacie přináší velkou míru svobody, říká právník miliardářů Havel
Leaders
Jenže potom se z odůvodnění nálezu Ústavního soudu dozvíme, že i když je ve smlouvě napsáno, že je bezúplatná, tak lze výkladem dovodit, že úplatná je. A že smluvní pokuta označená jako smluvní pokuta vlastně smluvní pokuta není, ale je to úplata. A na advokáta padá splín, protože i když do smlouvy jasně napsal, v jaké výši bude nájemné, mohl by se od soudu třeba dozvědět, s odkazem na předchozí komunikaci stran, že nájemné má být ve skutečnosti nižší, jelikož soud od něj odečte hodnotu úprav prostor, protože vůle stran dle komunikace byla, aby s delší dobou nájmu bylo spojeno nižší nájemné, takže to standardní nájemné ve smlouvě jasně uvedené, tak strany vlastně nemyslely a ujednat nechtěly.
... a soudy k nim často nepřihlíží
Smlouvy se uzavírají písemně, za pomoci advokátů, právě proto, aby dohoda stran byla zafixována. Aby to nebylo o tom, že strany budou k soudu vodit svoje svědky, kteří byli u vyjednávání, což z podstaty věci znamená, že nejsou objektivní, ale patří k jedné nebo druhé straně. Tito svědci mají vypovídat, o čem se strany při uzavírání smlouvy dohadovaly, a soud z toho o mnoho let později, protože soudní řízení nejsou z nejrychlejších, má zrekonstruovat vůli stran. Pokud dojde k rozporu, potom je nepochybné, že každá strana bude tvrdit něco jiného, jinak by spor neexistoval. Tudíž na tom, jaká byla společná vůle, a to společná má být dle zákona pro výklad zásadní, se již nikdy neshodnou.
Jak tedy má advokát klientovi zajistit, že povinnosti ze smlouvy budou vymahatelné u soudu tak, jak si je s protistranou dohodl? Že pokud poskytne druhé straně bezúplatně finanční prostředky, které má tato do dvou měsíců vrátit, tak v případě, že za dva měsíce nebude mít peníze zpět, bude moci požadovat smluvní pokutu, aniž by mu hrozilo, že soud celou smlouvu obrátí výkladem vzhůru nohama? Můžeme psát smlouvy jasně, výstižně až bych řekla „blbuvzdorně“, ale výkladu vzdorné nebudou, protože Nejvyšší soud říká a nižší soudy se tím tedy řídí, že výkladu podléhá každé právní jednání bez odhledu na to, jak jednoznačné se jeví.
Londýnská Citibank zatím skoro tři miliony liber odškodného platit nemusí. Vyhozený zaměstnanec se stížností na ageismus neuspěl. 
Pětapadesátiletého vyhodili z banky, že je starý. U soudu chtěl miliony
Enjoy
Ztraceni v bludišti paragrafů
A proto až klient místo červeného auta dostane fialové, nemůžeme mu stoprocentně slíbit, že u soudu to vyhrajeme, neboť ve smlouvě je jasně napsaná červená barva a dodané auto je nepochybně fialové. Co když se totiž někdy zeptal na možnost fialové metalízy a soud dovodí, že ji vlastně chtěl, jen to špatně vyjádřil použitím slova červená?
Mohlo by se zdát, že s tím autem přeháním a že to tak špatné nebude. Ale moje konkrétní zážitky jsou takové, že soud vyložil pojem, který je definovaný zákonem, v rozporu s touto definicí ve prospěch nikoli laika věci neznalého, ale profesionála v daném oboru. Soud také ignoroval konkrétně stanovený postup popsaný ve smlouvě, který nahrazoval postup stanovený zákonem (což bylo možné), a stejně postupoval podle zákona, i když se smluvní strany dohodly jinak. Nebo mi soud sdělil, že existují nepředvídatelné změny okolností, které předvídat lze (slyšíte ten rozpor?), a potom nepředvídatelně nepředvídatelné změny okolností, které předvídat nelze, a tudíž na sebe smluvní strana nemohla převzít nebezpečí toho, že nastanou, protože nemohla předvídat, co ta nepředvídatelná událost bude. Co na tom, že jde o profesionála, který takové smlouvy uzavírá běžně a při vyjednávání mu pomáhal advokát. Soud stejně nevychází z písemného zachycení toho, co si dva profesionálové dohodli a dva advokáti sepsali.
Při pohledu do podzimní mlhy tak mám pocit, že i moje „vymazlené“ smlouvy jsou možná zamlžené a výsledek sporu o nárok na smluvní pokutu, která je v té smlouvě jasně uvedená, je skrytý za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a možná ještě dál.
Funkční datová schránka má celou řadu výhod. A také jednu podstatnou nevýhodu – pokud ji máte zřízenou, jste povinni přes ni posílat krom dalších formulářů také daňové přiznání. A finančák vám neumí zajistit ověřenou kopii přiznání zdarma. Budete si za ni muset zaplatit, upozorňuje komentátor newstream.cz Stanislav Šulc.
Datovky budou povinné pro právnické osoby. Musejí se připravit na jeden zásadní háček
Názory
Spoluzakladatel a šéf britského fintechového start-upu Revolut Nikolay Storonsky (Nikolaj Storonskij) se kvůli odporu vůči ruské invazi na Ukrajinu vzdal ruského občanství. Informovala o tom agentura Bloomberg. Podobný krok oznámil tento týden podnikatel Oleg Tiňkov (Oleg Tinkoff). Ten po začátku invaze patřil k prvním z hrstky ruských podnikatelů, kteří otevřeně vystoupili proti válce a kritizovali ruskou armádu. Vyzval přitom další podnikatele, aby ho následovali.
Další sbohem Rusku. Občanství se vzdal miliardář a zakladatel fintechového Revolutu
Leaders
