Zajímá nás
David Ondráčka: Ukradení státu a „debilizace” veřejného prostoru
Svět se valí šílenou rychlostí, média chrlí nové zprávy, maniakálně hltáme povrchní novinky a do krve válčíme v kulturních válkách na sociálních sítích. Dívejme se za pěnu dní. Nabízím několik trendů, které vidím v oblasti států, firem, médií, administrativ. Jsou platné ve světě i u nás, míní bývalý šéf Transparency International v Česku David Ondráčka.
Přebírání států
Převzetí státu (anglicky state capture) je stav systémové politické korupce, ve kterém soukromé zájmy výrazně ovlivňují rozhodovací procesy státu ve svůj vlastní prospěch. Světem jede nekončící vlna kauz velké politické korupce a masivního zneužívání státních peněz, namátkou z poslední doby Maďarsko, Jižní Afrika, Brazílie, Izrael, Malajsie, Filipíny, Guatemala, Rumunsko, Azerbajdžán.
Výsledek úterních voleb ve Spojených státech ještě není znám, již nyní je ale podle německých médií jasné, že se žádná slibovaná rudá vlna nekonala. Republikánské straně, jejímž symbolem je červená barva, se dařilo výrazně hůře, než se předpokládalo. Podle deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) zkazil republikánům volby někdejší republikánský prezident Donald Trump.
Trump zkazil republikánům volby, tvrdí vlivný německý deník FAZ
Politika
Odstupují prezidenti, jsou vyšetřováni premiéři, hroutí se celé politické strany a politické systémy, sofistikované propojení byznysu, politiky, zájmových skupin, či přímo organizovaného zločinu dosahuje vrcholu, peníze se perou masivně, lobbisté pracují čím dál efektivněji.
Fenomén převzetí států v mnoha zemích (i vyspělých demokraciích) dosahuje naprosté dokonalosti. Ekonomické a politické elity mnohdy už ani nepředstírají zájem o zbytek společnosti a přisátí na veřejných rozpočtech usilovně těží rentu, protože to prostě jde. A prakticky beztrestně, demokracie a současný právní stát proti tomu nemá moc účinné recepty. A chudým i střední třídě posílají pozdravy z daňových rájů.
Stále další kontrola a nová pravidla
Na složitost doby a problémů máme obvykle jediný recept – nová pravidla, byrokracii a jejich kontrolu, ve veřejném i soukromém sektoru. Armády poradců, konzultantů, auditorů a právníků produkují spoustu zbytečné kontroly pro kontrolu, stohy pravidel, co nikdo nečte, hodiny nepotřených školení, v praxi nepoužitelné rady a konzultace, compliance vítězí.
Maďarská vláda v pondělí předložila parlamentu balíček zákonů s cílem uvolnit miliardy eur z fondů Evropské unie, uvedla ministryně spravedlnosti Judit Vargová na svém facebookovém účtu.
Maďaři bojují o EU fondy. Rychle předkládají zákony, které mají být důkazem demokracie
Politika
Stojí to šílené peníze, ale většinou to není moc efektivní. Naše systémy vytváří dojem usilovné preventivní i dozorové aktivity, ale obvykle melou naprázdno. Na zaměstnance firem, úřadů i justice to dopadá, ti skřípou zuby, odmítají to, ignorují anebo umně obcházejí.
Nefunkční státní administrativa
Od států se čeká hodně, funkční služby, bezpečnost, efektivita, někdy až zázraky. Ale realita je i ve vyspělých západních zemích tristní. Státy čelí oslabování, často až záměrné destrukci a nízké funkčnosti. Nekonečné reorganizace, zbrklé reformy bez strategické analýzy dopadů, outsourcing klíčových funkcí.
Francouzský Soud pro vyšetřování závažné trestné činnosti (PNF) zahájil předběžné vyšetřování pro podezření z praní špinavých peněz a daňových úniků v souvislosti s nákupem nemovitostí českým expremiérem Andrejem Babišem ve Francii, uvedl deník Le Monde. PNF podle zjištění novinářů zkoumá podmínky nabytí vily v Mougins na jihu Francie a vyšetřování zahájil v únoru. Babiš dnes zopakoval, že veškeré nákupy nemovitostí ve Francii se uskutečnily v souladu se zákony. Detaily o vyšetřování nezná, informaci má z médií, uvedl.
Francouzský soud zkoumá Babišův nákup vil ve Francii kvůli podezření z praní špinavých peněz
Politika
Zákony si píší zájmové skupiny, odliv zkušených mozků ze státních služeb, pravidelné povolební čistky – to je realita našich administrativ. Představa strategického plánování, smysluplných cost-benefit analýz, kvalitní strategie, vyhodnocování efektivity různých politik, evaluace, to je spíš přání, než realita. Jede se samopohybem, práce je tolik, že na takové nadstavby není objektivně čas, ani kapacita, musíme přece administrovat.
Imunita nejvyšších manažerů i korporátů
Zhruba každý týden vypukne nový, ještě více šokující skandál nebo únik dokumentů ze světa velkých korporací a firem (namátkou Uber, Pandora Papers, Deutsche Bank, Novartis, Danske Bank, HSBC, Gazprom, Bank of China,,..). Ať už je to uplácení, podvody, černé fondy, praní peněz, kartely nebo masivní daňové úniky.
Zkoprnělé veřejnosti posílají elity obvykle z daňových rájů vřelé pozdravy, a hlavně své lobbisty a „spin doctors“, aby ještě na čas zajistili, že se s tím systémově rozhodně nic dělat nebude. Když krachují (z různých důvodů) obvykle žádají záchranu od státu, protože jsou přece „too big to fail“.
Zásah policistů bez uniforem, kteří nesmyslně zaklekli čtrnáctiletého kluka na mítinku Babiše, zvedl vlnu vášní. Padla ostrá slova, že se policie utrhla z řetězu, je to jako za StB, ať ministr Rakušan okamžitě jedná.
David Ondráčka: Policie pomáhá a chrání. Má ale důvěru lidí?
Názory
V případě vyšetřování míří s dozorovými orgány k uzavírání dohod (settlements), kde sice firma platí velké pokuty, ale bere se to jako běžný náklad svého byznysu a vše běží dál. Ředitelé korporací dostávají bonusy, pokud je pokuta nižší, než akcionáři čekali.
Nevím o žádném šéfovi (CEO) velké korporace (a rozhodně to platí u bank), který by za tyto kauzy byl vyšetřován nebo dokonce potrestán a nesl osobně odpovědnost, pečlivá spleť smluv a disclaimerů je z toho vyváže. Navenek je trestní odpovědnost často zmiňována jako vážné riziko, ale neuplatňuje se a de facto tak funguje reálná CEO imunita. A platí to z velké části i pro trestní odpovědnost právnických osob.
Zahlcení daty
Zažíváme éru nebývalé transparentnosti, máme big data, spousty databází, registrů, rejstříků, katastrů; informace, smlouvy, rozsudky, majetková přiznání jsou dnes prakticky on-line a veřejně dostupné, a tento trend postupuje. Ale zároveň jsme těmi daty zahlceni, je obtížné hledat ta relevantní data.
Jihokorejský prezident Jun Sok-jol se rozhodl udělit milost dědici jihokorejského konglomerátu Samsung I Če-jongovi. Podle jihokorejského ministerstva spravedlnosti je zapotřebí, aby tento podnikatel pomohl zemi překonat „národní ekonomickou krizi“.
Dědic Samsungu dostal milost. Jihokorejský prezident mu odpustil miliardové úplatky, aby pomohl ekonomice
Leaders
Možná je to až záměr a mnohdy rozhodně efektivní výmluva – přece je všechno na webu. Málokdo je schopen využít moře informací k rozumné analýze a účinné kontrole. Chybí uživatelské aplikace, které z dat udělají smysluplné informace, odfiltrují nepodstatné, vyberou relevantní. Je tady řada iniciativ, které to dělají a klobouk dolů před hackatony, některými start-upy, inovátory, otevřenými daty, Hlídačem státu a podobnými aktivitami.
Maniakální chrlení dalších dat prostě nutně nepřináší lepší vládnutí, účinnější veřejnou kontrolu nebo dokonce vyšší důvěru ve vlády a jejich administrativy. Digitalizace se minimálně promítá do práce úředníků samotných, takže paní na sociální správě pořád tisknou elektronické formuláře, pak je ručně skenují a zpátky nahrávají do e-systému. Makají jako hrom, ale dělají práci, která by v roce 2022 měla být zorganizovaná lépe.
Krize médií, "debilizace" veřejného prostoru
Média byla tradičně hlídacím psem demokracie, upozorňující na nešvary, hlídající mocné našeho světa, ale to se hodně mění a krizi médií probírá zevrubně mnoho analýz. Je otázka, jak se dnes nastavuje agenda veřejné debaty.
Nová česká vláda sice pracuje na efektivnějším potírání korupce či střetu zájmů, některé korupční případy na vysokých místech a zvláště jejich pomalé vyšetřování však v Bruselu vzbuzují obavy. Uvedla to ve své zprávě Evropská komise. 
České korupční kauzy vzbuzují v Bruselu obavy. Jejich vyšetřování se táhne, zhodnotila Evropská komise
Politika
Klasická média evidentně svou dominantní pozici ztratila, nebo výrazně oslabila. Změna vlastníků, vstup oligarchů do médií vede k tomu, že u každého článku se ptáme, cui bono, proč zrovna toto téma, proč zrovna teď, komu to pomůže, komu ublíží, o čem se nepíše. Média ztrácí příjmy a jsou nuceny šetřit na investigativě, která je drahá a výsledek nejistý.
Do toho sociální sítě, kde může být amatérským novinářem každý, kakofonie hlasů a debilizace veřejného prostoru dosahuje dokonalosti. Rychlost pohybu informací je dechberoucí, je to až maniakální, sledování je návykové. Každá šokující informace je vzápětí přebita jinou, kdo by měl čas se vracet k tomu, jak dopadly ty minulé. Média byla dlouhou dobu hlídačem vlád a zneužívání moci (a mnohá se o to pořád snaží), ale dnes jsou také součástí problému - a to je dost velká změna.
