Zajímá nás
Dříve byl zájem o mé dílo jen v zahraničí, ale už se to změnilo, říká fotograf Stranka
Fotograf Martin Stranka představuje svou doposud největší výstavu v Česku, kde jsou k vidění jeho snímky z posledních 15 let. Většina je ještě k mání, ačkoli o Strankovo dílo je velký zájem u domácích, a především zahraničních sběratelů. Tomu také odpovídá jejich cena. "Záleží na velikosti snímku a série. U velké fotky z malé série jsou nyní ceny kolem 400 tisíc," prozrazuje fotograf, který ročně připraví maximálně pět fotek. Jejich cena tak má velký růstový potenciál.
Dechem je vaše doposud největší výstava v Česku? Proč nyní a proč Dechem?
Proč „Dechem“? Je toho víc. Vyjadřuje to, že focení je pro mě tak důležité, ale i tak samozřejmé jako dýchání. Dechem se přenáší život a vlastně v posledních dvou letech také smrt a způsobilo to i zavření výstavy v Mánesu loni. A proč nyní? Po stovce zahraničních výstav jsme chtěli udělat tu největší výstavu u nás. K České republice mám silný vztah, pořád tady zůstávám, žiju, všechno se fotí v Čechách, občas na Slovensku.
I ten evidentně newyorský výjev je vyfocený v Česku?
No jasně, to je Legerova ulice, jen je vyfocena obráceně, běžně tam jezdí auta opačným směrem. A třeba tady ty běžící koně, to jsou Krkonoše, to v pozadí je Sněžka. To jsou místa, kudy rád chodím, kde vídám ty scény, v hlavě si je skicuji.
Jak vás při toulkách českou krajinou najednou přepadne vize ledního medvěda s letadlem?
Moje scény mají vždy základ v nějakém prožitku. Třeba konkrétně tento soubor, na který narážíte, jsem celých 12 let vytvářel na základě spíše nějakého emočního přetlaku než racionálním uvažováním. Je to jakási potřeba něco ze sebe odložit ven. Ale tak to má asi většina tvůrců, to není objevení Ameriky.
Foťák beru do ruky tak třikrát pětkrát za rok. U série I Found The Silence to byly třeba i jen dva snímky za rok.
Vy jste se k focení dostal po ztrátě blízkého člověka. A hned jste se vydal cestou výtvarné fotografie. Jaký byl váš první foťák?
Nikdy jsem nešel cestou analogu, hned jsem sáhnul po digitálu. Potřeboval jsem tehdy, abych měl neomezené možnosti. Aby to bylo co nejsvobodnější médium. Digitální foťák tak byl logická volba, cítil jsem tam úplně volné ruce. Nejméně svázané. Fotografii jsem nikdy nestudoval, takže mě ani nikdo nikam nesměroval. Nejdřív jsem myslel, že to je špatně, ale pak jsem zjistil, že to je fajn. Díky tomu jsem si vytvořil vlastní styl, vlastní vizuální jazyk.
Je zástupcem nejmladší generace Lobkowiczů. William Rudolf vystudoval Harvard, má nesmírné charisma a vystupuje jako opravdový šlechtic. V rodině má na starosti digitální aktivity a uspořádal první velkou akci u nás věnovanou digitálnímu umění, neboli takzvaným NFT. „Investiční potenciál NFT pro mě není až tak podstatný. V tuto chvíli hlavně experimentujeme a objevujeme možnosti, které tato moderní forma nabízí, a řešíme, jak je budeme moci využívat pro uchování našich sbírek,” říká William Rudolf Lobkowicz v rozhovoru pro newstream.cz.
NFT CryptoPunk nevlastním, to je drahé i na mě, říká mladý Lobkowicz
Leaders
Photoshop je dobrý nástroj, ale nesmí fotku zabít
Na co konkrétně jste fotil?
Nejdřív to byla klasická digitální zrcadlovka, pak jsem přešel na digitální středoformát. Mám Phase One, to je naprostá technologická špička. Pořídil jsem si ho před třemi lety a nic lepšího už asi ani neexistuje.
To je drahá hračka.
To ano, ale peníze, které dokážete vydělat, prostřednictvím galerií, vlastního prodeje, tak někam přeléváte. Technika logicky patří mezi ty nejdůležitější. Ale také do produkce jednotlivých fotografií, což v mém případě již nyní připomíná malé natáčení filmu. Na place je i dvacet lidí, scéna se chystá několik hodin, výběr lokalit trvá měsíce... Ale samotné focení je vždycky jeden den.
Tak to se už nedivím, že uděláte tak čtyři snímky za rok. Když jsem to četl, tak mě to zarazilo.
Ano, foťák beru do ruky tak třikrát pětkrát za rok. U série I Found The Silence to byly třeba i jen dva snímky za rok. U série Boyhood to bylo něco jiného, protože to již bylo v době koronaviru, kdy jsme museli například i zavírat Galerii Mánes, tak ale zase bylo docela dost času tvořit.
Do prudce se rozvíjejícího nového trhu s unikátními digitálními kopiemi neboli NFT vstoupila jedna z hvězd filmového průmyslu, oscarový režisér Quentin Tarantino. V aukci na online tržišti OpenSea nabídne sedm unikátních, dosud nezveřejněných scén z kultovního snímku z roku 1994 Pulp Fiction.
Tarantino vydraží nezveřejněné scény z Pulp Fiction jako NFT
Money
Jste znám i tím, že ve své práci přiznaně využíváte Photoshop. Máte nějakou hranici v jeho využití? Jsou tu snímky, které se skoro blíží digitální malbě, například Circle of Life.
Vidíte, a zrovna to je snímek na jeden záběr. Stejně tak I Bloom For You. U obou přitom těm otázkám na přehnané využití Photoshopu čelím poměrně často. Já si ale tu hranici definuju asi tak, že využití možností jde již k neprospěchu snímku. V angličtině pro to je termín "overkill". Prostě když tu emoci jejím přehnáním de facto zabijete. Ale stále podotýkám, nejde o dokument, jde o výtvarnou fotku. Ostatně mě v tvorbě opravdu víc inspirují malíři než fotografové.
Focení na kšeft? Musí mi to dávat smysl
Jednou z vašich sérií byly také portréty známých osobností. Vzal byste focení na kšeft?
Tak předně v té sérii jsou lidé, kteří jsou mi blízcí, inspirují mě. Během toho přicházeli lidé, kteří o portrét stáli, ale já je odmítl s tím, že to není možné, protože podstata toho projektu byla právě v tom, že jsem k těm lidem měl určitou vazbu. A ano, začali potom vytahovat určité částky, ale pro mě v tom projektu nehrály peníze žádnou roli. Ale zakázky také beru, jen jiného druhu. Třeba když mě oslovilo Národní divadlo, že by chtělo využít toho, co dělám. Byla to kamarádsky profesionální spolupráce. Nebo například karlovarský hotel Imperial mě oslovil s tím, že by chtěl nafotit přírodu kolem Varů, léčivou vodu, na to jsem přistoupil. Navíc jsem pak u nich fotil pár snímků ze série Boyhood. Ale kdyby přišli s tím, že chtějí fotky hotelu, odmítl bych. Zadavatel mi prostě musí nechat úplně volnou ruku. Takže svatby ani firemní tabla dělat nebudu.
Aukční světový rekord drží obraz Salvator Mundi, který byl v roce 2017 prodán za neuvěřitelných 450 milionů dolarů. Odborníci muzea Prado nyní prohlásili, že jeho autorem není Leonardo da Vinci, ale že jej renesanční mistr nanejvýš autorizoval. Osudy tohoto obrazu jsou však ještě mnohem barvitější a točí se v nich opravdu hodně peněz.
Fake za půl miliardy? Podle odborníků nejdražší obraz nenamaloval Leonardo
Enjoy
Nyní konečně k cenám. Vy prodáváte fotky i za statisíce.
Ano, záleží na tom, o jak velkou fotografii a z jak malé série se jedná. Například již zmíněný velkoformátový snímek I Bloom For You, který je v sérii tří kusů, je v nabídce již poslední, takže jej prodávám za 430 tisíc korun. U prvního snímku z té série byla cena nižší, kolem 200 až 250 tisíc. S každým prodaným cena roste. To se samozřejmě bavíme o primárním trhu, na ceny na sekundárním trhu, tedy na nejrůznějších aukcích, už logicky nemám žádný vliv.
No, nečekal bych to, ale kvůli covidu byl velký problém sehnat papír, a hlavně rámy, takže jsme si skoro už mysleli, že si budeme díla zapůjčovat. Ale nakonec se to zvládlo.
A vaše nejlevnější fotografie lze pořídit za kolik?
To se bavíme o malých printech ze série 25 kusů a cena začíná na nějakých 20 tisících. Ceny mám veřejně na webu, protože bychom nedělali nic jiného, než že bychom odpovídali na maily či telefonáty ohledně cen.
Se svými sběrateli mám přátelské vztahy
Jak se vyvíjel kmen vašich sběratelů?
Protože jsem dlouho vystavoval především v zahraničí a záskal jsem tam řadu cen, tak dlouho byl podíl zahraničních sběratelů ku českým zhruba 80 procent ku 20. Nyní je to tak půl na půl, z čehož mám velkou radost.
Řada umělců a sběratelů se stává přáteli. Máte to také tak?
Samozřejmě. Ten vztah začíná běžně nějakým nákupem, ale většinou to opravdu přeroste v přátelství.
Díla vystavovaná tady v Mánesu jsou tedy ještě k mání, nebo jsou již vyprodaná?
Většinou ještě lze nakupovat. I když o něco, třeba o ty sýkorky, byl mimořádný zájem.
V Lobkowiczkém paláci se sešli odborníci na krypto, umění i investice. Již za pár let podle nich bude větší část populace žít v plně digitálních prostředích, v nichž je budou reprezentovat nejrůznější atributy. Již nyní si lze v podobě takzvaných NFT neboli nezaměnitelných tokenů pořídit například tenisky nebo luxusní nemovitost. A také umění. A lidé za to vše již nyní platí stovky milionů dolarů.
NFT jako nové rolexky? Kryptopeněženka může přinést lepší zaměstnání
Leaders
Měl jste pro tuto výstavu ještě všechny snímky k dispozici, nebo jste již musel něco vypůjčovat ze soukromých sbírek?
No, nečekal bych to, ale kvůli covidu byl velký problém sehnat papír, a hlavně rámy, takže jsme si skoro už mysleli, že si budeme díla zapůjčovat. Ale nakonec se to zvládlo.
Tím se dostáváme k fenoménu současnosti: digitální tokeny neboli NFT, které jsou v umění neuvěřitelný trend. Co jim říkáte?
NFT prožívají slávu celý letošní rok. Mně ale celá kryptoscéna, blockchain baví už delší dobu, zejména tedy po technologické stránce. Umělecký rozměr NFT mi přijde zajímavý, jednou jsem si něco vymintoval na OpenSea, něco jsme zkoušeli i s Binance, ale zatím to není nic zásadního v mé tvorbě, žije si to vlastním životem. Fenomén virtualizace života a prostoru mě zajímá, mám k technice blízko, ale je to pro mě doplněk, rozhodně se nyní nehodlám stát plně digitálním autorem. Ale nechci podceňovat fakt, že to je jeden ze směrů, kterým se bude svět, a tedy nejspíš i umění, ubírat.
Martin Stranka
Patří k nejoceňovanějším mladým fotografům současnosti. Za poslední dekádu posbíral přes 90 mezinárodních ocenění v oblasti fotografie. Mezi nejvýznamnější patří: mezinárodní cena Sony World Photography Awards, dále pak Professional Photographer of the Year, Emerging Talent Award v soutěži Nikon International Photo Contest. Fotit začal před 15 lety po ztrátě blízkého člověka, fotka se mu stala terapií. Díky svému výrazně výtvarnému stylu je o jeho snímky velký zájem mezi zahraničními sběrateli.
Londýnská galerie Heni, která ve spolupráci se světovým umělcem Damienem Hirstem nedávno uvedla na trh superúspěšnou NFT s názvem The Currency, vypisuje soutěž na další kryptoobraz. Tentokrát od street-artového umělce JR.
Další trhák? Hirstovi galeristé přicházejí s novým NFT
Money
Skulptura nazvaná Human One je v nabídce aukční síně Christie's jako nezaměnitelný digitální token. Její cena by podle odhadů měla překonat 15 milionů dolarů.
Zpopularizoval NFT, nyní umělec známý jako Beeple prodává netradiční sochu
Enjoy
Magazín newstream CLUB
Jak vytvářet odkaz pro příští generace? Odpovědi z byznysového světa, ale i od výrazných osobností společenského života nabízí třetí číslo magazínu newstream CLUB, který právě vychází.
Na obálce byznysově - lifestylového čtvrtletníku je František Kinský, legendární šlechtic, který vypráví, jak se v jejich rodě dědí nikoli majetek, ale zodpovědnost a služba.
Hvězdami jarního čísla jsou dále mimo jiné Silke Horáková (Albatros), Luděk Sekyra (Sekyra Group), Zbyněk Frolík (Linet) nebo architekt Václav Aulický či umělec Milan Knížák.
Magazín se věnuje tématům dlouhodobých investic, předávání majetku v rámci rodinných klanů, tradičním českým značkám či tomu, jak developeři společně s architekty mění tvář měst na dlouhá staletí.
Magazín přináší inspirativní čtení, které má čtenáře motivovat k tomu, aby zkusili i ve své profesi či hobby vytvářet věci s trvalejší vizí.
K dostání je v síti PNS i online. Nově také v elektronické podobě v našem e-shopu.
